Veterináři bez hranic VSF-cz.eu

Veterináři bez hranic ČR, o.p.s.; Vétérinaires Sans Frontières Tchéquie

Novinky

ČAVLMZ opět podpořila české veterináře bez hranic
Česká asociace veterinárních lékařů malých zvířat (ČAVLMZ) již podruhé uspořádala...
Více...
Odstartovali jsme projekt Capacity building v Somalilandu
  Kontakty a poznatky z nedávné návšty v Somalilandu vyústili v odstartování projektu...
Více...
Všechny články...
Novinky
středa, 29. září 2010

Světový den boje proti vzteklině v Brně

 _dsc6612-(1)jpg.jpg

I přes nepřízeň počasí, resp. přes to, že lilo jako z konve, se vakcinačnímu týmu podařilo v rámci 4. ročníku Světového dne boje proti vzteklině (http://www.worldrabiesday.org/) naočkovat desítku psů patřících lidem bez domova z brněnských ulic.

Akce začala za účasti kamer a novinářů v pobočce Armády spásy na Mlýnské ulici, vlastní vakcinaci obětavě provedli MVDr. Katka Albrechtová, MVDr. Jana Juránková a MVDr. Jan Bernardy, vlastní komunikaci s klienty předem zajistila paní Kateřina Bernardyová. Po krátké vstupní prohlídce všichni psi dostali kombinovanou vakcínu z Terezína od Dyntecu (děkujeme za podporu) a nezbytný  očkovací průkaz, městská policie bohužel nedodala slíbené čipy, takže čipování se nekonalo. V druhé části této spíš happeningové akce jsme se pod vedením jednoho z asistentů z řad bezdomovců vydali do provizorních obydlí v zahrádkách na kraji Brna, kde jsme naočkovali dalších několik psů.

O mediální pokrytí se vysláním svých týmů postarala ČT Brno a Lidové noviny. I přes svůj malý rozsah byla akce jakousi první vlaštovkou, její další pokračování napřesrok bude záviset především na získání prostředků a podpory ze strany samospráv a místních veterinářů v regionech. Již teď uvítáme případné náměty a názory  (dm/ foto Rui Miguel Sá).

_dsc6669-(1)jpg.jpg

_dsc6587-(1)jpg.jpg

 

09-29-10-09-19-57-_dsc6680-(1)jpg.jpg

 

_dsc6584-(1)jpg.jpg

 
sobota, 25. září 2010

28. září: World Rabies Day 2010.  Poprvé v ČR!

 

2010czechwebjpg.jpg 

 

4. ročník Světového dne boje proti vzteklině, který letos proběhne v desítkách zemí světa (http://www.worldrabiesday.org/), bude mít poprvé drobnou akci  i v České Republice. Kromě vakcinačního projektu v Keni se společně s Armádou Spásy pokusíme provést vakcinaci psů patřících lidem bez domova z brněnských ulic. Z hlediska lidského zdraví a prevence vztekliny se jedná o potenciálně rizikovou skupinu zvířat. Brněnští bezdomovci počítají s tím, že 28. září budou moci své psy v prostorách Armády spásy nechat naočkovat, vlastní vakcinaci zajistí MVDr. Katka Albrechtová, zocelená africkými vakcinačními kampaněmi. Všichni psi budou kromě očkování podrobeni vstupní prohlídce, očipováni a vybaveni očkovacím průkazem. Setká-li se akce s úspěchem, budeme nadále zvažovat možnost jejího rozšíření i do dalších regionů v příštích letech.

 

 
sobota, 25. září 2010

23. září : Čeští veterináři se vrátili z Keni, kde očkovali stovky zvířat proti vzteklině. Nyní se připravují na Světový den vztekliny

 

10jpg.jpg

Zvířata na místa očkování přivádí také děti. Právě ony jsou častými obětmi pokousání zvířaty.

Brno, 23. září - Čeští veterináři mají za sebou měsíc náročné práce v Keni. V odlehlých končinách africké země naočkovali během několika týdnů stovky psů, koček, oslů a velbloudů proti vzteklině. Projekt s názvem Mt. Kulal Rabies Control běží už od roku 2006 s cílem prevence smrtelných případů vztekliny u tamních domorodých obyvatel, a to právě prostřednictvím preventivní vakcinace psů a dalších zvířat. Odborným garantem celého projektu je Veterinární a farmaceutická univerzita Brno a od letošního roku je realizován a financován nedávno vzniklou nevládní organizací Veterináři bez hranic ČR/Vétérinaires sans frontières Tchèquie, o.p.s.

 

Čtyřčlenný tým veterinárních specialistů se z Keni vrátil zrovna v měsíci, kdy se v 50 zemích světa uskuteční happeningy a doprovodné akce v rámci Světového dne vztekliny, který připadá na 28. září 2010. Tato kampaň má za cíl globálně podpořit očkování zvířat proti vzteklině jako cestu prevence lidských úmrtí. Kromě práce českého týmu v Keni je letos symbolickým příspěvkem ke Světovému dni vztekliny očkování psů brněnských bezdomovců, kterou Veterináři bez hranic ČR organizují v úterý 28. září ve spolupráci s Magistrátem města Brna a brněnskými veterináři.

 

„Na území ČR nebyla vzteklina v posledních letech diagnostikována a území je tak považováno za vztekliny prosté. Je to výsledek především zákonem nařízené injekční vakcinace psů a dlouhodobě probíhající orální vakcinace lišek," říká Doc. MVDr. David Modrý PhD., koordinátor projektu. „Úspěchy vakcinace zvířat v Evropě stály v pozadí myšlenky vyzkoušet její proveditelnost v odlehlých pasteveckých komunitách v severní Keni. Tak vznikl projekt Mt. Kulal Rabies Control, pro který se, nyní už v rámci organizace Veterináři bez hranic, snažíme získávat finanční prostředky od soukromých dárců. V rámci akce Světový den vztekliny tak chápeme naší činnost jako drobný, ale rozhodně ne nevýznamný příspěvek ČR k celosvětové snaze o omezení lidských úmrtí v důsledku tohoto infekčního onemocnění," uzavírá David Modrý.

 

Vzteklina je virové infekční onemocnění postihující nervový systém zvířat a člověka. Nejčastější cestou infekce bývá pokousání vzteklým zvířetem, při němž je virus vylučován především ve slinách. Pokud není bezprostředně po pokousání zahájena léčba, onemocnění je vždy smrtelné. Nejvíce ohroženou skupinou jsou děti, které jsou obvykle v nejužším kontaktu se psy - podle statistik umírá ve světě díky vzteklině každých 10 minut jedno dítě.

Proto je také „keňský projekt" zaměřen hlavně na vakcinaci psů, kteří jsou hlavním rezervoárem infekce pro pastevce domorodých kmenů Samburu, Turkana, Rendille, Gabra  a Elmolo, kteří v oblasti žijí. Během srpna a září 2010 naočkoval český tým stovky zvířat v 9 osadách. Projekt probíhá v nedostupných oblastech, kam se díky finančním, bezpečnostním a logistickým problémům veterináři tamní veterinární správy takřka nevydávají.

Kromě vakcinace samotné je součástí projektu finanční pomoc obětem pokousání zvířaty, a to formou úhrady postexpoziční vakcinace, která při ceně 100 USD na pacienta je pro místní obyvatele zcela nedostupná. Tato část projektu probíhá ve spolupráci s projektem MEDELA Lejly Abbasové. Od roku 2006, kdy byl český tým v Keni poprvé, byl ve vakcinované oblasti zaznamenán pouze jediný smrtelný případ vztekliny.

 

Zážitky, zkušenosti a fotografie k projektu českého týmu veterinářů naleznete na oficiálních stránkách nevládní organizace Veterináři bez hranic ČR www.vsf-cz.eu.   

Veterináři bez hranic VSF-cz.eu

 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Lucie Stejskalová, tisková mluvčí

tel: +420 541 562 010, mobil: +420 724 321 352,

e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  

           www.vfu.cz

 

 1jpg.jpg

Častou obětí pokousání zvířaty jsou děti předškolního věku, na ty (a nejen na ně) je zaměřen program plné úhrady post-expoziční terapie (PET), na který přispívá český nadační fond Asante Kenya Lejly Abbasové

2jpg.jpg

Vakcinována jsou štěňata od věku 8 týdnů

3jpg.jpg

4jpg.jpg

Vakcinaci každého zvířete si veterináři zaznamenávají

5jpg.JPG

Český tým v akci - vakcinace psů domorodých obyvatel

6jpg.jpg

Také místní skot projde veterinární prohlídkou českého týmu

8jpg.jpg

Kromě psů, oslů a koček jsou vakcinováni i velbloudi

9jpg.JPG

Vakcinace

 

 
neděle, 12. září 2010

Pátek 3.9. TURKÁNŠTÍ PSI V LOIYANGALANI A OKOLÍ

Jméno Loiyangalani znamená v překladu „místo stromů" a skutečně v okolní pouštní krajině vyniká tato oáza hustými porosty akácií a v bezprostředním okolí pramenů také palem. Právě v palmovém háji s několika vlastními prameny se nachází náš trvalý tábor, z kterého v následujících čtyřech dnech vyrážíme za očkováním psů turkánských majitelů, jeden den věnujeme i psům v rybářských vesnicích nepočetného kmene Elmolo.

img_5181jpg.jpg

 

Psi z okolí jezera se od svých samburských „kolegů" z pohoří Kulal mírně liší. Turkanové jsou známí svým velmi úzkým vztahem ke psům, což se odráží nejen ve vyšším počtu psů, ale také v jejich lepší zvladatelnosti. Jejich majitelé tak mnohem častěji sami zvládnou při očkování psy fixovat, i dospělé psy navíc k očkování přivádí také děti.

img_4887jpg.jpg

 Negativem tohoto úzkého soužití je vyšší riziko přenosu infekcí, kraj kolem jezera Turkana je nechvalně známý nejvyšším výskytem echinokokózy člověka na světě, zdrojem infekce je právě pes.

Předkové kmene Turkana přišli k jezeru z oblasti Karamoja v Ugandě, původně jako pastevci skotu. V drsných suchých oblastech kolem jezera se z nich ovšem stali úspěšní rybáři a právě rybolov je dnes hlavním zdrojem příjmů obyvatel žijících kolem jezera. I tak však vlastnictví domácích zvířat (kozy, ovce, velbloudi, osli) přetrvává a část rodin obvykle migruje ve vnitrozemí daleko od jezerních břehů.  

img_5174jpg.jpg

 

Pro naši práci však v okolí jezera zůstává cílovým zvířetem pes a kočka.

img_4990jpg.jpg

 

 
neděle, 12. září 2010

NA CESTĚ K JEZERU  - OD SAMBURŮ K LIDEM KMENE TURKANA A ELMOLO

 

Po ranním očkování velbloudů a psů ve vesnici Loruko Eibor se vydáváme na cestu k jezeru Turkana, kde je naším cílem městečko Loiyangalani.

Jezero Turkana bylo jako jedno z posledních velkých riftových jezer Evropany objeveno teprve roku 1888 během výpravy rakouskouherských cestovatelů hraběte Samuela Telekiho a Ludwiga von Hohnela, kteří jej nazvali Rudolfovým jezerem po korunním princi. Za své pozdější „alternativní" jméno „Jade sea" (= Nefritové moře) jezero vděčí zelenomodré barvě hladiny.

img_5259jpg.jpg

Současný název odráží jméno kmene, který obývá část břehů - Turkana.  

img_5016jpg.jpg

Okolí jezera proslavily především archeologické nálezy rodiny Leakeyových, které vnesly nové poznatky do oblasti lidské evoluce. Bezodtoké jezero je na severu napájeno řekou Omo a jeho hladina se táhne od hranic s Etiopií jižním směrem v délce 250 km.

Po několika dnech v suché pláni pod východními svahy Kulalu  a po 5 hodinách v autě se po příjezdu k jezeru vrháme do vln bez ohledu na zkazky o zdejších krokodýlech. Do Loiyangalani dojíždíme již po soumraku, který tady nedaleko rovníku přichází již po půl sedmé.

 
středa, 08. září 2010

Úterý 31.8. RANNÍ OČKOVÁNÍ VELBLOUDŮ 

Přestože hlavním cílem kampaně je vakcinace psů, v Olturotu využíváme část vakcín a očkujeme i dostupné velbloudy.

dm0_5477jpg.jpg

O vzteklině velbloudů neexistuje mnoho informací, v Olturotu a jeho okolí v uplynulých třech letech došlo k několika případům klasické klinické vztekliny spojené s agresivitou a napadáním dalších zvířat ve stádě v terminální fázi infekce. Následné serologické vyšetření vzorků krve, které jsme odebrali v minulém roce, prokázalo i u neočkovaných velbloudů překvapivě častý výskyt protilátek, svědčící zřejmě o kontaktu s virem.

09-08-10-09-40-59-dm0_5438jpg.jpg

Samotná vakcinace velbloudů není nijak technicky náročná, problémem je jejich vysoký počet (jen v Olturotu prý několik set) a především pak roztroušenost stád a jejich pohyblivost v nekonečných pláních pouště Chalbi a pláně Korante. I tak by stálo za úvahu zařadit rozsáhlejší vakcinaci do plánu kampaně pro rok 2011, možná i za cenu vytvoření samostatného mobilního minitýmu věnujícího se jen velbloudům.

dm0_5347jpg.JPG

 

 
středa, 08. září 2010

Pondělí 30.8. - ZPÍVAJÍCÍ STUDNY V OLTUROTu 

Teprve při putování a práci ve skutečně suché oblasti Evropan pozná, že voda je opravdu základním předpokladem pro život. Problémy s vodou se stávají klíčovou otázkou Afriky pro třetí tisíciletí. Sever Keni patří k oblastem s aridním klimatem a srážky zde obvykle nepřesahují 200 mm za rok. Typická jsou dvě období dešťů, zhruba v březnu-dubnu a říjnu-listopadu. V nejsušších oblastech kolem jezera Turkana nebo v poušti Chalbi však i „období dešťů" znamená jen několik málo deštivých dnů.

img_3803jpg.jpg

 

Již v předchozích dnech jsem zmínil nedávné hynutí dobytka způsobené katastrofálním suchem v uplynulých dvou letech. Střízlivé odhady z Keni hovoří o 100.000 uhynulých kusech skotu, přičemž nejvíce zasaženou oblastí je právě dno Afrického riftu a oblasti podél etiopské hranice, okolí Kulalu a Turkany nevyjímaje. V rodině našeho asistenta Rashida ze 48 krav přežily 3, z deseti velbloudů jeden.  Severní Keňa v posledních staletích nikdy neoplývala nadbytkem srážek a místní ekosystémy stejně jako společenství lidí a domácích zvířat se na dlouhá období sucha do jisté míry adaptovala. Právě nomádský způsob života většiny zdejších etnik, resp. migrace za pastvou je reakcí na proměnlivé srážky. Sejdou li se však po sobě dvě či tři na srážky slabá období dešťů nebo neprší-li vůbec, dobytek začíná hynout, především z nedostatku potravy a vysílením z dlouhých migrací. Po posledním dlouhém suchu navíc přišly přívalové deště a suchem vysílená zvířata dále hynula během povodní a v důsledku rychle se šířících infekcí.  Klimatické výkyvy a postupná desertifikace Afriky dávají tušit, že podobných katastrof bude přibývat. Slibnou reakcí humanitárních organizací, OSN i afrických vlád jsou snahy o možnosti pojištění celých zemí i jednotlivců proti důsledkům klimatických katastrof. Právě v oblasti nedalekého Marsabitu probíhá pilotní testovací fáze jednoho z těchto projektů, sledující především reakce pasteveckých komunit a jejich ochotu pojistné částky splácet.

09-08-10-09-12-44-img_4416jpg.jpg

 

Přestože se v maximální možné míře snažíme zahrnout do vakcinační kampaně i psy nomádů, centra naší vakcinační kampaně představují především trvalé osady, které leží v blízkosti povrchové nebo podzemní vody. Jednou z nich je vesnice Olturot ležící v polopouštní krajině s řídce rostoucími keřovými i stromovými akáciemi, jež se stala na tři dny naší základnou pro práci podél východního úpatí Kulalu. Při cestě autem za nezbytou pitnou vodou asi kilometr za vesnicí my, kteří jsme zde poprvé, objevujeme malý zázrak. Hustý porost akácií a keřů jakoby představoval oponu, za kterou se otevírá barevná „operetní" scenérie. Z písečného dna širokého suchého řečiště vyrůstají skupinky palem mezi kterými leží na dvě desítky studní kolem kterých kypí čilý ranní ruch.

img_4551jpg.jpg

 Prostranství mezi studnami křižují stádečka krav, koz, ovcí, oslů a velbloudů a na betonových krytech studní stojí hloučky pestrobarevných  bojovníků kmenů Samburů a Rendille a z hlouby studen vždy ve dvojicích či čtveřicích vytahují plastová vědra s vodou.

dm0_4307jpg.jpg

Operetní ráz této scenérii dodává jejich melodický zpěv, který synchronizuje neúnavné pohyby rukou vytahujících na provazech vědra s vodou. Každá studna patří konkrétní rodině a má svoji melodii, jejíž zvuk se mění i podle toho, zda jsou muži narovnáni a nalévají právě vodu do koryta napajedla a nebo naopak sehnuti nad dlouhými provazy okovu a zpívají do hlubiny studny.

09-08-10-09-29-33-dm0_4421jpg.JPG

Po ranním osvěžení těla i ducha u studní nasedáme do auta a přesunujeme se do hodinu vzdáleného Arapalu, kde očkujeme psy a kočky na zápraží místní školy skoro do soumraku.

dm0_5642jpg.jpg

 

 
pondělí, 06. září 2010

Neděle 29. 8. - PRŮŘEZ AFRICKÝM VAKCINAČNÍM DNEM

Jednou z největších nočních můr, kterou zažíváme, není riziko spojené s manipulací s polodivokými psy, možnost podvečerního setkání s levhartem, lvem, hyenou, štírem či hadem nebo permanentní možnost strávit se střevními obtížemi noc na latríně ale obava o vakcíny. Jejich transport a přechovávání v podmínkách zdejších teplot a při absenci jistého zdroje elektrické energie je technickým oříškem. Každý den sice můžeme ocenit výhody robustní cestovní lednice jihoafrické firmy Engel, kterou nám zapůjčili kolegové z VSF Germany ale i tak třeba co chvíli kontrolovat teplotu a během noci se střídat v hlídkách a vypínat a zapínat motor Landroveru či generátoru.

Vakcinační kampaň v místních podmínkách by nebyla možná bez znalosti místních podmínek a spolupráce s místní komunitou. I přes to, že do zdejších vesnic David Modrý s různými projekty přijíždí již řadu let a v Gatabu  je dokonce členem rady stařešinů, využíváme navíc služeb našich domorodých asistentů, kteří mají úkol předem informovat o našem příjezdu, organizují v rámci možností plynulý průběh vlastní vakcinace a zprostředkovávají komunikaci s majiteli zvířat kteří většinou nemluví anglicky.

Typický africký vakcinační den začíná co možná nejdříve ráno, dokud slunce nezačne příliš pálit. Ne však před osmou, kdy by stejně nikdo z místních nepřišel. Již z předchozích let v každé osadě máme tradiční stinné místo, kde vše potřebné pro očkování vybalujeme. Nejdříve se objeví zvědavé a usměvavé děti, které s našim kočovným cirkusem vydrží i celý den, jsou totiž prázdniny.  

09-06-10-10-20-48-img_4188jpg.jpg

Právě ony často přivádějí první zvířata, většinou štěňata nebo kočky. Vyhlášenou akci „Lízátko za kočku nebo psa" záhy přerušujeme z důvodu nedostatku lízátek.

img_4438jpg.jpg

 

V naší klientele zásadně převažují psi, koček je o poznání méně a v některých vesnicích skoro chybí. Nově očkovaní psi jsou vyfoceni, revakcinovaní dostávají nálepky do očkovacích průkazů z minulých let. Každý majitel zvířete navíc obdrží informační leták vysvětlující prostřednictvím fotografií a textu ve svahilštině rizika spojená se šířením vztekliny, postup co dělat při kontaktu s podezřelým zvířetem a podstatu a význam vakcinace.

Během poledních hodin kdy rtuť teploměru vyleze ke 40° ve stínu (je-li vůbec nějaký) příliv zvířat ustává a naší relativní nečinnosti obvykle využívají místní podnikavé ženy s nabídkou domorodých artefaktů, tzv. „kuria". Během několika dní tak máme kompletní bojovou výzbroj, korálky všech tvarů i barev a kuchyňskou výbavu, za niž by se nemusela stydět žádná samburská nevěsta. Naproti tomu oběd většinou chybí.

Pokud se odpoledne nepřesouváme na jiné místo, vakcinujeme až do soumraku. Následuje večeře z vlastních zdrojů nebo využíváme či zneužíváme ochoty rodin našich asistentů, stálou a jedinou nabídkou místních kuchařů je koza ve vlastní šťávě s rýží nebo plackami chapati. Očkovací průkazy chystáme při svitu baterky nebo petrolejky většinou dlouho do noci.

09-08-10-08-50-07-dm0_2696jpg.jpg

 

 
pondělí, 06. září 2010

Pátek 27.8. - SAMBURŠTÍ PSI

Už v hodinách dějepisu jsme se učili, že psi byli jedním z prvních domestikovaných druhů zvířat. V blízkosti člověka a jeho ohně nacházeli bezpečí před silnějšími predátory a po setmění i zbytky lidské kořisti. Na oplátku pak štěkotem upozorňovali člověka na blížící se šelmu či nepřítele (v podstatě díky svému vlastnímu strachu a potřebě lidské obrany), doprovázeli jej na loveckých výpravách a později při putování se stády dobytka za bohatší pastvou. Podobným způsobem dodnes žijí i samburští psi a je na nás, abychom tomu přizpůsobili organizaci vakcinace a manipulaci s nimi. Nespornou výhodou je, že v kraji Samburů se běžně nevyskytují toulaví psi bez majitele, pokud se nějaký pes od vesnice vzdálí, stane se najisto zpestřením jídelníčku levhartů nebo hyen. Samburští psi ve vesnicích Gatab, Losikiriashi a Olturot nejsou až na výjimky zvyklí na fyzický kontakt s člověkem a pokud jsou připoutáni na vodítko, tedy spíše provaz, většinou bojují jak o život o to aby se dostali znovu „na svobodu".

img_4035jpg.jpg

Přes prvotní rozpaky a nervozitu při manipulaci s nimi jsem nabyl silného dojmu, že pes cenící zuby a vrčící na všechny kolem, má jen touhu vyprostit se a utéci z nezvyklé situace a byť je rychlejší a obratnější než člověk, kousnout jej nechce. Proto i při naočkování stovek psů došlo jen k drobným oděrkám a žádnému skutečně vážnému poranění (zatím...).

dm0_5508ejpg.jpg

 

Samotný průběh očkování se příliš neliší od podzimních hromadných očkovacích akcí v Čechách. Vzpomínám na svou dvouletou veterinární praxi v Hrádku nad Nisou a každoroční zářijové hromadné očkování proti vzteklině v okolních obcích. Jeho průběh je v Gatabu, Losikiriashi a Olturotu více než srovnatelný s Dolní a Horní Suchou a Donínem. I v severočeských obcích lidé přiváděli k hromadné vakcinaci psy podobně obtížně manipulovatelné. Mnohdy byli odvázáni od boudy právě jen tento den v roce. Hrádečtí němečtí ovčáci, kólie, teriéři a kříženci všech velikostí a barev, bojovali snad ještě víc než samburští psi a na rozdíl od nich se častěji snažili svého majitele nebo veterináře kousnout. Oproti těm zdejším však nebojovali o „ztracenou volnost", po naočkování byli znovu přivázáni k boudě.

dscn8735jpg.jpg

 

A jací tedy jsou samburští psi? Jsou štíhlí, středně velcí, s krátkou až středně dlouhou srstí a připomínají větší basenji. Zbarveni jsou od plášťově hnědé, rezavé či několika odstínů šedé po černou, až po všemožné kombinace těchto barev ve strakatých kombinacích.

img_4028jpg.jpg

Jejich kondice se mění podle hojnosti potravy, v letošním roce jsou prý v průměru hubenější než v předchozích letech. Tuto skutečnost přičítáme tomu, že díky dvouletému suchu Samburové přišli o většinu dobytka a jejich psům se tak snížila možnost přiživit se na mrtvých zvířatech, placentách a zbytcích po „hostině" lidí.

img_4262jpg.jpg

 

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 Další > Konec >>

Strana 5 z 7
  • 20181115112946_59.png
  • patron VSF-cz
  • patron VSF-cz
  • 20100718110522_36.jpg
  • podpora vakcinace psu lidi bez domova
  • 20181115121524_61.png
  • 20181124114711_65.jpg
  • 20181124114742_66.jpg