Veterináři bez hranic VSF-cz.eu

Čtvrtek 26.8. - GATAB

Ve čtvrtek 27.8. ráno opouštíme přívětivou náruč " zájezdního hostince" South Horr River Kiosk a po více než hodině jízdy zeleným údolím, sevřeným masivy pohoří Ngyiru a Ol Doinyo Mara, vjíždíme na otevřenou písečnou  pláň Korante. Na několik okamžiků se nám v trnité buši mihnou dvě Grévyho zebry, dost možná jedny z posledních svého druhu žijících mimo území rezervací a národních parků.

Na obzoru se před námi rýsuje masiv pohoří Kulal, cíl naší cesty. Několik desítek kilometrů před tím, než začneme stoupat kamenitou silnicí k jeho vrcholkům, se v krajině objevují zprvu ojedinělé, posléze již v celých polích ležící oblé lávové balvany, naznačující sopečný původ kulalského masivu.

Na temeni hřebene Kulalu leží v nadmořské výšce těsně pod 2000m vesnice Gatab, jež se stala naší první zastávkou a zároveň začátkem letošní vakcinační a informační kampaně. Ubytovaní jsme v  táboře kolegy a předsedy naší správní rady Petra Nečase s poetickým názvem Ennarraioc Chameleon Paradise Campsite (www.my-turkana.com), tvořeném prstencem útulných chýší, zbudovaných po vzoru místní samburské proutěné „architektury".

 Z vrcholku pahrbku, na jehož patě je tábor umístěn, je nádherný výhled na okolní pahorkatinu pokrytou akáciemi a trnitým bušem, která odděluje hřeben Kulalu od břehů jezera Turkana. Byl by hřích oba zdejší podvečery nevyužít k nezapomenutelnému pohledu na západ slunce nad jezerní hladinou ležící na západním obzoru skoro 1500 výškových metrů pod námi. Navíc právě tady, na vrcholku kopce s pohledem na jezero, lze být alespoň chvíli na signálu společnosti Safaricom, která nás spojuje s okolním světem.

Gatab se hodně odlišuje od vesnic, které navštívíme v následujících dnech. Svébytnost mu dodává jednak vysoká poloha blízká mrakům, spojená s častými ranními mlhami, ale především asi přítomnost vzrostlé zeleně, kterou jsou odděleny jednotlivé parcely a obydlí místních lidí. Pokud tedy nestojíte v protisvahu, procházkou po prašných cestách vesnice mnoho ze života jejích obyvatel neuvidíte, na rozdíl od otevřeného života pasteveckých vesnic v poušti a rybářských osad v přímém okolí jezera. V Gatabu je patrná také dlouhodobá přítomnost americké misie AIC, která kromě malé nemocnice a polního letiště pro misijní jednomotorovou cessnu spravuje i zdejší školu a vodovod.  I přes stávající nepřítomnosti skutečného lékaře nemocnice v Gatabu poskytuje nejkvalitnější zdravotní péči v okruhu stovek kilometrů a již třetím rokem s námi spolupracuje v programu bezplatného poskytování postexpoziční terapie vztekliny (PET) pacientům pokousaným zvířaty, na který prostřednictvím již zmíněné organizace Lake Turkana Trust finančně přispívá fond MEDELA Lejly Abbasové.

Úterý 24.8. a středa 25.8. - Z NAIROBI PŘES ISIOLO AŽ DO SOUTH HORRu

Je několik možností, jak se dostat z Nairobi k východnímu pobřeží jezera Turkana a pohoří Kulal. Když pomineme nejkratší, nejpohodlnější, ale také nejdražší cestu letecky, k dispozici jsou dvě pozemní cesty. Ta západní, vedoucí přes samburský Maralal,  kopíruje hranu Rift Valley a je nechvalně pověstná aktivitami banditů.  Východní cesta, po desetiletí nazývaná Trans EastAfrican Highway obchází pohoří Mt. Kenya od nějž směřuje na sever k Marsabitu a etiopským hraničícím.  Touto trasou jsme se z Nairobi přes města Thika, Nyeri a Nanyuki přesunuli až do Isiola, kde jsme v jednom z místních hotelů strávili noc.

Druhý den dokupujeme brambory a cibuli na místním pestrém a rázovitém trhu, naposledy tankujeme, míjíme kontrolní policejní bod při výjezdu z města a vydáváme se územím jež proslavil příběh lvice Elsy dál na sever, směrem na Marsabit. Koloniální Trans EastAfrican „Highway" se v uplynulých třech letech změnila z prašné cesty v asfaltovou silnici budovanou čínskými firmami. Jakkoli kontroverzní je čínská přítomnost v Africe, dostupnost severní Keni se po dobudování této dopravní tepny zásadně změní a otevře celý region podél etiopské hranice. Po mostě v Archers Post přejíždíme jedinou celý rok tekoucí řeku této oblasti Ewaso Ng´iro, míjíme impozantní stolovou horu Ololokwe a po několika desítkách kilometrů souvislý asfaltový povrch nově stavěné dálnice definitivně necháváme na následující týdny za sebou. Ve vesnici Merile odbočujeme ze směru na Marsabit a po takřka nepoužívané zkratce se vydáváme polopouští napříč teritoriem Samburských pastevců vstříc pohořím Ndotos a Ngyiru, abychom v podvečer dorazili do South Horru, kde opět zůstáváme přes noc.

Trh v Isiolo.

Jedna ze zastávek pro výměnu propíchlé pneumatiky.

Neděle 22.8. - KEŇA - KÍŇA - KENYATTA

Keňa získala svou nezávislost na koloniální Anglii v roce 1963 a dnes je prezidentskou republikou. Jejím prvním presidentem byl Jomo Kennyata, jehož jméno se názvu země podobá zřejmě jen náhodou  a je odvozováno z názvu korálkového pásku „kenyatta", který Jomo také téměř neustále nosil.

Keňa ve skutečnosti vděčí za svůj název své nejvyšší hoře Mt. Kenya, původně nazývané Kirinyanga. Toto jméno se údajně postupně zkrátilo na „Ki-ňa". A výslovnost  „kíňa" dnes stále ještě mnoho lidí používá místo nám známému „keňa".

Keňa je jedním z nejznámějších států východní Afriky a na rozloze sedminásobku České republiky zde žije 30 milionů lidí. Země neoplývá bohatstvím nerostných surovin a její ekonomika je závislá hlavně na vývozu zemědělských komodit (především čaje a kávy) a na cestovním ruchu.

Náš projekt je situován na sever země, kam turisté zabloudí jen minimálně. Díky tvrdým klimatickým podmínkám zde není možné prosperující zemědělství a místní etnika jsou bytostně závislá  na tradičním pastevectví skotu, velbloudů, koz a ovcí. Lidé zde žijí podle evropských měřítek v hmotné chudobě. Tento pohled je však lepší zanechat na letišti v Ruzyni. Ve všech vesnicích se setkáváme s lidmi přátelskými a usměvavými.

Pondělí 23.8. - NAIROBI

Hlavní město Nairobi, ležící v nadmořské výšce kolem 1700 metrů, bylo založeno teprve v roce 1899 jako tábor při budování východoafrické železnice. Jeho název se odvozuje od masajského označení této oblasti „enkare nyarobi", tedy „oblast studené vody", když samo místo vzniku města neslo označení „nukusontelon", „počátek veškeré krásy". A vskutku i pro nás se stalo Nairobi počátečním místem objevování veškeré krásy Keni.

Stejně jako v minulých letech, i letos jsme během finálních příprav pro práci v terénu nalezli útočiště a pomoc v zázemí české ambasády. Teprve při realizaci projektu v afrických podmínkách člověk docení, jak neocenitelná taková pomoc je. Bohužel právě během našeho pobytu zveřejnilo ministerstvo Karla Schwarzenberga seznam českých zahraničních diplomatických misí, které mají být zrušeny, včetně zastupitelského úřadu v Nairobi. Přestože nám bez znalosti širšího politického kontextu tohoto kroku zřejmě nepřísluší toto opatření hodnotit, jeho dopad na prestiž ČR v celém východoafrickém  regionu je na první pohled patrný. Náklady v jednotkách milionů, které český stát „ušetří", nemohou vyvážit komplikace a finanční ztráty českých podnikatelů ani problémy kterým budou muset do budoucna čelit české nevládní organizace provozující projekty v Africe.

V Nairobi jsme krom nákupu zásob a vybavení učinili dvě důležité návštěvy. Setkali jsme se s Dr. A. Magre (Nonee), veterinářkou žijící v Nairobi. Nonee je spoluzakladatelkou keňské nevládní organizace Lake Turkana Trust, která je partnerem našeho vakcinačního projektu. V uplynulých letech v rámci práce pro KSPCA vedla charitativní program kastrace fen v polních podmínkách domorodých vesnic v širším okolí města. Spolu s Nonee doufáme, že se její praktické zkušenosti zúročí v rámci připravované kastrace psů v městečku Loiyangalani v rámci projektu MKRC.

Druhá návštěva byla v centrále německých Veterinářů bez hranic (VSFG) na Lenana road, kde jsme měli schůzku s jejich ředitelem Dr. Willi Duehnenem.  Německá mise VSFG funguje v Nairobi více než 10 let a realizuje projekty nejen v Keni, ale také c Sudánu, Etiopii a Somálsku.  VSFG v současné době operují s respekt budícím ročním budgetem 8-10 milionů Eur a jsou rozhodně otevřeni spolupráci s VSF-cz nejen v okolí jezera Turkana.

Centrála německých Veterinářů bez hranic (VSFG)

Nákup zásob.

Předměstí Nairobi.

Mt. Kulal Rabies Control 2010

Jedním ze základních kritérií úspěšnosti projektů je jejich udržitelnost. A tak se již pátým rokem vydávají čeští veterináři do severní Keni. Jako základ mezinárodního týmu zde pokračují v projektu, který si klade za primární cíl snížení rizika šíření vztekliny mezi volně žijícími zvířaty a domácími zvířaty a lidmi. V letošním roce se na organizaci této akce prvně podílejí i Veterináři bez hranic ČR o.p.s. a ve znamení hesla, které si po vzoru svých evropských kolegů vytyčili „Zdravá zvířata, zdraví lidé", zde realizují kampaň, která ve vakcinované oblasti v průběhu minulých pěti let snížila úmrtnost na vzteklinu téměř na nulu.

Letošní tým vede opět Doc. MVDr. David Modrý PhD, zakladatel projektů Mt. Kulal Rabies Control a Veterináři bez hranic ČR (VSF-cz) který v oblasti  jezera Turkana realizuje rozvojové i vědecké projekty více než deset let. Spolu s ním do terénu vyrážím i já, spoluzakladatel VSF-cz,  MVDr. David Nejedlo, dlouhá léta soukromý veterinář s praxí u hospodářských, domácích i volně žijících a zoozvířat a dnes šestým rokem ředitel zoologické zahrady v Liberci. V rámci našeho malého týmu jsem si předsevzal být pisatelem tohoto cestovatelského deníku. Mám za sebou veterinární, manažerskou i cestovatelskou praxi, v Africe jsem však prvně. Proto některé moje postřehy a občasný údiv mohou u zkušených znalců afrických poměrů vyvolat shovívavý úsměv na tváři. Třetím veterinářem v týmu je MVDr. Kateřina Pomajbíková, postgraduální studentka Ústavu parazitologie Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, s bohatou praxí při práci v terénu v několika afrických zemích.

David

David a Samuel

Katka

Lucie

Veterináři bez hranic se po roce opět chystají za prací do Keni.

Na přelomu srpna a září se vydá tým českých veterinářů, vyslaný VSF-cz opět k jezeru Turkána, aby zde pokračovali v programu preventivní vakcinace psů, ale i velbloudů a domácích oslů, ve vesnicích domorodých pastevců v horách Mt. Kulal

První workshop Veterinářů bez hranic ČR se uskutečnil v posluchárně Kliniky malých zvířat VFU Brno. 

pozvánka na workshop (2842,39kB)

Veterináři bez hranic se představili české veterinární veřejnosti na veletrhu VETfair v Hradci Králové ve dnech 16. a 17. dubna.

Díky pochopení pořádající organizace, firmy Prion s.r.o a Komory veterinárních lékařů, jsme mohli využít část prostor stánku KVL a prostřednictvím krátkého filmu, velkoplošných fotografií a rozdáváním letáků, informovat kolegy veterináře o našem vzniku.

Naše poděkování patří především MVDr. Hanzálkovi za vytvoření podmínek naší prezentace na veletrhu a vedení a dámám z KVL, které se uskromnily v prostorách svého stánku a poskytly nám zde prezentační prostor.

První valná hromada zakladatelů, správní a dozorčí rady VSF-cz

První valná hromada se sešla na půdě Ústavu parazitologie VFU.